CO JSEM SE NAUČIL OD ZVÍŘAT

medvedi
od zvirat
V posledních 20 letech se v naší domácnosti vystřídala většina zvířat žijících u nás. Když jsem začal točit večerníčky se živými zvířaty, nevěděl jsem ani neplánoval, že se setkají s takovým zájmem, a že budu mít námětů, abych točil další a další témata. Původně jsem myslel, že natočím jen medvíďata, protože ten nápad dostal ještě v době, kdy jsem pracoval v Zoo v Plzni a pomáhal s natáčením slovenskému kameramanovi a režisérovi Jindro Vlachovi. To bylo v roce 1986. O deset let později jsem po šesti letech skončil s prací redaktora- krajánka v České televizi a k nápadu se vrátil. Nevěděl jsem ale, jestli to diváci přijmou a děti bude nový žánr bavit. Jako sonda posloužil příběh liščete Tuláčka v roce 1997. Od té doby jsem s kolegy natočil ve 12 sériích 168 dílů zvířecích příběhů.  Kromě kamzíka, hranostaje, jelence asi neexistuje zvíře, které bych alespoň na krátký čas nechoval. S těmi, která se mnou žila déle, se člověk ať chce nebo ne- sblíží a přestanu se na ně dívat jako na primitivní němé tváře. To potvrdí určitě každý milovník koček nebo chovatel psů. Posléze začnete podvědomě obdivovat jejich vlastnosti a zjistíte, že těch „lidských“ mají víc, než jsme kdy tušili. Jejich city i vnímání jsou čistší než lidské, protože v nich chybí to „ALE“, které používáme pro možnost výjimek.

Liška dělá chyby jen jednou- buď se z nich poučí, nebo se jí stane osudným.

Vlk je nezávislý a chybí mu psí oddanost, vlk nezapomíná křivdy. Vlk není útočný (jako třeba někteří psi), pokud se mu něco nelíbí, dokáží hrozby stupňovat.

Rys je nezávislý a trpělivý.

Medvěd je v podstatě cholerik. Vybuchne, zaútočí a za několik vteřin se uklidní. Díky své síle si to může dovolit.

Psík mývalovitý – je to přistěhovalec z východu. Nenápadný, přizpůsobivý, ale protože na něj není příroda připravená, tak škodí.

Bobr – technicky zdatný, pracovitý, dokáže pomocí hrází regulovat výšku vody. Společensky a citově ale nic moc. Je to takový retardovaný inženýr.

Jezevec– není ani bručoun ani samotář, jak se o něm traduje, dokonce občas umí i jen tak pozlobit. Další živočich doplácející na nepravdivou špatnou pověst.

Srnec– pokud ho vychová člověk, je v dospělosti zlý.

Zajíc– opatrný, plachý. Při honech myslivci obvykle uloví ty, kteří se chtějí spasit útěkem, ti kteří zůstanou sedět a nevyběhnou, mohou přežít.

Muflon– trká do všeho, mlátí hlavou a rád se pere.

Tchoř– je nenápadný, pokud není ohrožen. Brání se stříkáním páchnoucí tekutiny, která na co stříkne, to pak dlouho smrdí.

Jelen– čím větší parohy, tím sebevědomější a honosnější. Každý rok je shodí a vyrostou mu nové.

 

-Poučení:

Od lišky: neopakovat chyby

Od vlka: nenechat si ubližovat, ale zbytečně neútočit

Od medvěda: každou reakci je třeba promyslet, aby zbytečně neublížil

Od rysa: nenechat se ovlivňovat a raději být trpělivý

Od psíka mývalovitého: co je výhodné chvíli, nemusí být výhodné celý život

Od bobra: pracovitost není k ničemu, pokud ji nedoplní rozum a inteligence

Od jezevce: pomluvy mohou zničit pověst, která se jen těžko napravuje

Od srnce: když někomu pomáháš, tak nečekej, že ti to vrátí v dobrém

Od zajíce. Někdy je lepší než ukvapenost čekat na vhodnou chvíli (příležitost)

Od muflona: je lepší přemýšlet než jít hlavou proti zdi

Od tchoře: některá rozhodnutí nesmrdí jen tomu, kdo je dělá

Od jelena: parohy obdivujeme na cizí hlavě

Od slepic: snášet, snášet, snášet. Ale jen to, pro co se sami rozhodnete.

Vynechal jsem africká zvířata. Afriku jsem navštívil 8x a strávil jsem tam dohromady skoro půl roku. Africká zvířata obdivuji a inspirující je pro mne jedna africká bajka:

Skákal snovač kolem slona a zobal zrníčka trav. Právě když byl pod sloním zadkem, přišla na slona velká potřeba. Než se ptáček vzpamatoval, spadla na něho půl metráková hromada. Snažil se dostat ven, ale nešlo to. Jak se tam plácal, běžela kolem kočka serval. Skočila po snovačovi a za minutu ho měla v sobě. Co dál? Není vždycky tvým nepřítelem, kdo na tebe hodí špínu a není tvým kamarádem, kdo tě z těch sraček tahá.