13 komnata

Do archivů STB jsem se podíval poprvé až v doprovodu ČT v roce 2012, když se točila 13. komnata. Do té doby jsem neměl zájem prohlédnout si záznamy, které o mne STB vedla a snad jsem se i trochu bál to vědět. Byl jsem si jist, že jsem nikoho neudával, nikomu neublížil a nikdo z mých známých nebyl vyšetřován. Někteří z těch lidí, o které STB měla zájem, o tom byli ode mne informováni (jen ti, kterým jsem věřil, a i tak jsem se jednou spletl). 80. léta byla pro mne nesmírně těžká a psychicky náročná. Zájem STB změnil můj život. Nepil jsem, nezúčastňoval se mejdanů ani nechodil do společnosti, snažil jsem se nedělat nic, za co by mne mohli přitlačit nebo vydírat, a pokud jsem byl svědkem něčeho, co hraničilo se zákonem, dělal jsem, že to nevidím. Později jsem měl tendenci svěřovat se , snad abych dostal nějakou radu nebo rozhřešení. Svoji situaci jsem postupně rozebíral s těmi, které jsem pokládal za své přátele. Po zveřejnění seznamů se ukázalo, že ze 6 lidí, kterým jsem se svěřil, bylo 5 spolupracovníků STB. Nikdo z nich mi o tom neřekl a nepřiznali se k tomu ani po roce 1989.Při prohlídce mých materiálů ale ani v jednom z nich nebyla zmínka ani o tom, že by STB o našich rozhovorech informovali.
Při čtení zachovaných materiálů mne překvapilo, kolik nepřesností se v nich objevilo. Nejsou to snad věci zásadní, ale chyby v datech, jménech, počtech, názvech měst nebo firem. Někde jsou údaje zkreslené snad, aby příslušník STB neměl problém s nadřízeným. Například se uvádí, že v roce 1982 jsem navštívil příbuzné v NSR. Nebyla to pravda, důstojník STB mne požádal, abych do NSR odvezl dopis, který si někdo vyzvedne. To jsem odmítl a den před plánovaným odjezdem mi na oddělení pasů a víz odebrali pas, který mi vrátili až v roce 1988. Těm, kteří neznají, bych chtěl ukázat některé dokumenty STB. Takzvaný vázací akt nebyl ani spontánní ani dobrovolný, ale nadiktovaný. To byl poslední dokument, který jsem viděl. Další byla až moje žádost o ukončení spolupráce v roce 1988. Na jejím základě provedli důstojníci STB hodnocení mé osoby, jehož důsledky se projevily poměrně brzy.Řediteli estébáci kteří mne měli na starosti řekli že zaměstnává člověka,jehož otec byl členem velké teroristické skupiny a měl na svědomí případ Babice. V zaměstnání jsem dostal 2 důtky (například za to, že jsem nevyvěsil vlajky na zoo při výročí SNP a za potvrzení, které jsem vystavil kolegovi) a pak se mnou byl dohodou rozvázán pracovní poměr k 31. 8. 1989. Měl jsem nastoupit na PF v Plzni jako asistent na katedru výtvarné výchovy (což bylo rychle vyloučeno) a pak jako učitel v Ústavu sociální péče ve Zbůchu. V srpnu 1989 mne úředním dopisem z odboru školství KNV informovali, že „v důsledku optimální dislokace pedagogických pracovníků“ nemohu být zaměstnán v oblasti školství a kultury ZČ KNV.

13 komnata


scan


1-798

Tak vypadá zachovaný svazek STB. Fotografii si vzali z ev. listu vojenské správy.


2-804

Návrh na získání spolupracovníka. Následovalo několik měsíců sledování a odposlouchávání aby byly k dispozici materiály pro případný nátlak. U mne to proběhlo od 10.2.79–červen 79.


3-807


4-808

„Dobrovolný“ závazek nadiktoval příslušník STB.


5-814

Posudek se zaměřil i na rodinu.


5-824


6-825


7-826


8-827


9-828


10-829


11-830


12-831


13-832

Ukončení spolupráce.


14-834


15-835

Hodnocení bývalého spolupracovníka důstojníky STB. Následovalo propuštění ze zaměstnání, represe rod. příslušníků, zákaz zaměstnání ve školství.

Někdy mám pocit, že pavučina STB nebyla nikdy úplně zničena a různí pokračovatelé v nejrůznějších funkcích a postaveních ji dokáží využívat, při ovlivnování veřejného mínění, často s přispěním dezinformáčních kampaní organizovaných ruskou rozvědkou a její 5. kolonou u nás. Vím o konkretních případech kdy bývalí komunisté a aktivní agenti STB rozšiřují lživé informace pomocí internetu a tisku v organizovaných a propojených skupinách.