Praxe na škole

Po návratu z vojny jsem působil na základní škole v Rokycanech.Učil jsem čtyři roky, ale učitelem jsem se nestal. Zůstal jsem pouhým pedagogem a jediné, co jsem si z toho období odnesl, byla úcta k opravdovým učitelům. K dětem jsem měl podobný vztah jako k živočichům, které jsem později choval- tj. dopřával jsem jim volnost a přirozenost, aniž bych je něco učil. Přesto na mne děti z Hrádku u Rokycan i Rokycan vzpomínají v dobrém.
Moje druhá učitelská štace přišla v roce 1989, když mne vyhodili ze zoo a nechtěli mne nikde zaměstnat. Nastoupil jsem 1. 11. 1989 na ZŠ Nezvěstice za učitelku, která byla v nemocnici. K zástupu mi stačilo ukázat diplom, kádrové materiály na pár dní nebyly nutností. Nakonec jsem v Nezvěsticích prožil 2 krásné měsíce, učil předměty, v nichž jsem byl o 2 stránky v učebnicích dál než žáci. Zažil jsem ale 17. listopad 1989 ve škole.
Naposledy jsem učil 4 hodiny týdně občanskou výchovu na SUŠ na Zámečku v Plzni v roce 2000, ale to už je jiná kapitola.
Studia i praxe mi však přeci jen něco daly: vžít se do pocitů dětí i do jejich myšlení při natáčení pořadů pro děti i při psaní knih. A možná i některé didaktické myšlenky a postupy.