Školy – moje studium

Na přání otce jsme nastoupil v roce 1967 na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy V Plzni. Otec po pobytu z vězení považoval Lékaře za elitu národa, mrzelo ho, že se jím sám nemohl stát a své sny chtěl zrealizovat skrze mne. …

Pedagogickou fakultu jsem studoval v letech 1969-1973. Rok před tím jsem strávil na Lékařské fakultě v Plzni. Abych se stal lékařem, bylo přání mého otce. Úctu k lékařskému povolání si přinesl z vězení, kde byli doktoři vždy váženější než ostatní vězni. Když jsem v listopadu 1968 na vlastní žádost ukončil studia na LF, bral to táta jako tragédii a velkou osobní prohru. Pro mne ale uplynulý rok byl utrpením, studium mne nebavilo a nepříjemné mi bylo i prostředí ordinací a nemocnic. To že jsem se rozhodl studovat na PeF, byla pro otce další porážka, k učitelskému povolání neměl tak silný vztah. V roce 1969 jsme nastoupil na Pedagogickou fakultu v Plzni se záměrem vystudovat výtvarnou výchovu a k malování se dostat oklikou. Já ale učitelem také nechtěl být, studium na katedře výtvarné výchovy mi bylo tak trochu náhradou za studia na výtvarné umělecké škole, která mi rodiče nechtěli dovolit. Celé čtyři roky na PeF jsem počítal s tím, že učit nebudu. Chtěl jsem být malířem a ilustrátorem se zaměřením na přírodu a živočichy. Diplomovou práci jsem dělal na téma Kresba a malba zvířat, jenže přišlo rozčarování v podobě povinnosti nastoupit na základní školu. Učil jsem čtyři roky, ale učitelem jsem se nestal. Zůstal jsem pouhým pedagogem a jediné, co jsem si z toho období odnesl, byla úcta k opravdovým učitelům. K dětem jsem měl podobný vztah jako k živočichům, které jsem později choval- tj. dopřával jsem jim volnost a přirozenost, aniž bych je něco učil. Přesto na mne děti z Hrádku u Rokycan i Rokycan vzpomínají v dobrém.